Možná pro některé z Vás tento titulek zní nereálně či divně. Já sama bych se asi v době před 14 měsíci ironicky zasmála a řekla si: když někdo rozumí své práci a dělá ji dlouho – na co potřebuje kouče?
Koučování koučů
Ale věci přicházejí tehdy, když mají přijít. Po mnoha letech poradenství pro komunální politiky a aktivní redaktorské práce mě jednoho dne „osvítilo“ a začala jsem jezdit do Prahy na koučovací tréninky a semináře. A začala jsem chápat a hlavně průběžně všem kolem sebe o koučování s nadšením vyprávět..
U mnohých jsem se tak zařadila mezi „paka“, která věří jakýmsi americkým blbostem… Dalo mi relativně velkou práci některé z těch „starších“ ročníků přesvědčit k ukázkovému koučovacímu sezení….
A ejhle! Jeden z bývalých kolegů – říkejme mu třeba Tomáš přišel do mé kanceláře sice s blahosklonným úsměvem na tváři, ale zároveň s chutí něco zkusit. A děly se věci. ..
Komunikace a naslouchání
Pět firem, z toho dvě vydělávající a dvě tak akorát přežívající jakoby „obživly“ a začaly se vzájemně přeskupovat, komunikovat spolu a posléze se likvidovat…
Vizualizace, stanovení vlastních niterných hodnot, obraz sama sebe viděný očima třetí osoby – tohle všechno navedlo Tomáše na změny, které v následujících měsících udělal…Během třech koučovacích sezení se nejen zklidnil, „ uzdravil“ z dlouhodobé fyzické nepohody , posílil svou sebedůvěru, ale hlavně si ujasnil, co vlastně chce a co nechce…a o tom je koučování…
Chce to ale vyzkoušet…
