Sebedůvěra či sebevědomí – slova skloňovaná snad ve všech pádech. Vždyť co lze dnes vůbec dělat bez vlastní sebedůvěry? Skoro nic…Ale co když jsou mezi námi jedinci, kteří jsou šikovní, chytří a vzdělaní a sebedůvěra nikde? A co když tím velmi trpí, jsou na sebe totálně naštvaní, zuří, že je zase ve výběrovém řízení přeskočil někdo, kdo se choval jako suverén a o němž vědí, že neví ani polovinu toho, co oni…
Možná se Vás tyto řádky netýkají, pak jste relativně šťastní jedinci. Já se však setkávám s muži a ženami , kteří oplývají talentem, vzděláním a specifickými schopnostmi, ale nedostanou se k vysněné práci či jen k práci , ke které mají předpoklady…
Pohněte svým životem – nenechte se pohltit
Věřit svých schopnostem, vědět, co je můj klíčový talent a jaké mám silné stránky je počátek „odpíchnutí“ se k novému životu. Co k tomu potřebujete? Mít odvahu, být k sobě upřímný a chtít něco dokázat.
Nemusí to být nic velkého – pro začátek stačí třeba umět dobře zareagovat na kolegu, který si mě dobírá a mně to vadí Třeba umět jej poslat elegantně a s úsměvem k šípku.
Věřte, že vše kolem nás je fotbalové hřiště, na kterém si můžeme zkoušet své sebevědomí. A až nastane čas, a ten vy sami poznáte, pustíte se do „větších“ věcí.
Třeba k opuštění nudné práce, ve které se nerealizuji nebo odchod od partnera, který mi nerozumí nebo mě nepodporuje.
A právě kouč je ten, který Vás cestou změny provede, poradí a směřuje Vás k cíli.
Už máte spravené sebevědomí?
Co se vlastně v životě stane, že někdo to sebevědomí má a jiný ne? Je to specifická osobnostní vlastnost , výchova v rodině nebo v případě sebedůvěry tvrdá práce na sobě? Dá se říci, že to i ono. Někteří z nás si totiž neseme z dětství zátěž v podobě tzv. systémů přesvědčení- slýchávali jsme – nevybočuj z řady, buď nenápadný/á/. Však talent a schopnosti se prosadí samy. A mnoho dalších podobných vět, které se do našeho podvědomí doslova zakously… Můžeme tyhle věty , někdy se též nazývají v koučovací „hantýrce“ metaprogramy , odstranit, vymazat z podvědomí a vlastně z mozku a své sebevědomí nakopnout a začít používat? Ano, ano, ano..
Příběh Moniky
Přišla před dvěma měsíci za mnou studentka lékařské fakulty – říkejme jí Monika – právě s tím, že nemá sebevědomí,nepovedla se jí jedna z těžších zkoušek, musela proto přerušit studium na celý rok, pracovala v rodinné firmě . Občas se ale musela potkat se spolužáky, kteří se jí donekonečna vyptávali, co dělá a jestli ještě bude studovat atd.atd…Také různí blízcí i vzdálení příbuzní se vyptávali a vyptávali…
Monice samozřejmě při podobné konverzaci nebylo příjemně,reagovala buď mlčením nebo výmluvou , ale protože jde o zvídavou dívku, začala hledat, jak to udělat, aby byla při setkání nejen s bývalými spolužáky v klidu a sebevědomá…
Slyšela o koučování, ale netušila přesně, o co jde… Sešly jsme se třikrát, vždy jsme dvě hodiny tvrdě pracovaly a při třetím sezení najednou začaly „události“ spolu komunikovat, postřehy třetí osoby, do které se Monika vžila , začaly být velmi zajímavé a obohacující, ještě jsem přidaly vizualizaci konkrétního příštího setkání se spolužáky a z Moniky se stává sebevědomá mladá žena, kterou jen tak něco nebo někdo nevyhodí z konceptu.
Během koučovacích sezení si dokonce ujasnila i systém učení…že nelze mozek namáhat deset hodin denně, ale je potřeba jej provětrat a také mu dodat nějakou tu radost…
Před Monikou je ještě kus práce, ale našla systém…a o to přece jde…
Aktualizováno a doplněno dne: [last-modified]
